Bajka

Vždycky jsem chtěl napsat bajku, tak tady jedna je. Vlastně polobajka.

Předně ten buldok. Vběhlo nám něco na zahradu a začalo se to prát s kočkama, Artuš mu dal trochu zabrat, ale i on nakonec utekl. Pocítil jsem potřebu psa ze zahrady vyprovodit. Jenže... je to buldok. Neštěkal sice, zuby necenil, ale stejně, je to pes, a může štěkat, a pes který štěká dřív nebo později i kousne. Takže jsem se mu snažil vysvětlit, že by měl jít pryč, ovšem zapomněl jsem, že jediná cesta ven znamená projít metr ode mě. Ano, utekl jsem, a pozoroval jej lehce pootevřenými dveřmi. Zjevně nebyl vůbec agresivní a jen se tak šel proběhnout.

Následně jsem se vyklonil z okna do ulice a jal se seřvávat majitele, který mi tváří v tvář skutečnosti tvrdil, ze ne, že jeho čuba tam nebyla. Rozhovor se zasekl na jeho celkem přátelském "Ne" a mém vzteklém "Ano!" Výsledek? Po třech výměnách prohlásil, že "to je jedno, já jsem Honza." Ano. Byl úplně namol, a já si toho do té doby nevšiml. Zamával jsem mu a vrátil se k večeři.

Další příhoda je z minulého pátku, z hospody. Pospíchal jsem a hlavu měl plnou důležitých věcí, takže jsem si objednal víceméně náhodně. Navíc sama servírka mi znemožnila hlubší soustředění, neboť tak krásnou tmavou slečnu jsem už dlouho neviděl. Objednal jsem si něco (s přílohou). Po chvíli přišel pan s talířem, řekl "Mnm?", což byl zjevně název mé krmě, odpověděl jsem tedy slušně "E-hm!" a začal jíst. Za chvíli přišla jiná servírka, mnohem bělejší, dívala se tázavě na mě, pak na jídlo a následně na můj účet, přičemž na mě zaútočila slovy "Vy máte steak!" Neměl jsem, ale prý měl mít.

A ponaučení? Ani ne.